Jelikož mi právě skočilo zkouškové, je na čase věnovat maličko času zase blogu. Skočíme v čase měsíc zpět a podíváme se na to, jak jsem prožila Silvestr 2018! Někdy v listopadu jsem se se svým kamarádem rozhodla, vyjet na Silvestr někam pryč za hranice. Protože si ale ani jeden z nás se svojí diagnozou netroufne odletět takhle relativně na rychlo, rozhodli jsme se, že pojedeme vlakem do Bratislavy a tam uzavřeme rok 2018 a začneme ten rok nový 2019.
A tak jsme se 31. 12. 2018 sbalili a vyrazili na cestu. První zastávka byla ještě v Čechách ve směnárně a v McDonaldu a pak hurá na vlak z Prahy. Vždycky děkuju, že ačkoli je pražské nádraží vždy plné lidí, bez větších problémů trefíte na nástupiště, kam potřebujete. Vlak přijel do 5 minut, co jsme na nástupiště přišli a hned jsme našli jak náš vagón, tak i místenky. K naší smůle jsme nebyli v kupé sami, ale cestovala s námi nějaká rodinka s dítětem. Co si budeme, chtěli jsme mít klidnou cestu, abychom nabrali síly na noc a místo toho jsme poslouchali 5leté dítě... takže když už nás opravdu nebavilo, šli jsme do jídelního vozu, že si dáme kávu. A až na to, že pán netušil, co je flat white a cappuccino, které jsem si nakonec objednala s vidinou, že je to pro obsluhu nejmenší zlo, mělo do půl šálku pěnu. No a už jsme byli na Slovensku. Asi 20 minut nám vydrželo stát u okna a sledovat squaty a vesnice kolem kolejí a pak už se začala přibližovat Bratislava a civilizace, na jakou jsme zvyklí u nás. Na bratislavské hlavní nádraží jsme dorazili asi něco málo po 4 odpoledne. Jelikož jsme neměli žádnou mapu a bůhví proč nás nenapadlo, zapnout navigaci, rozhodli jsme se do města vyjít prostě náhodou, s tím, že někam dojdeme a pak se uvidí. Takže ani nevím jak, ale vydali jsme se na správnou cestu a centrem jsme prošli až k Dunaji. No, co si budem, ale Praha je asi o maličko záživnější město… Ale Bratislava mě okouzlila tím, že ačkoli byl Silvestr, celé město jakoby to prožívalo absolutně v klidu, asi tomu napomáhá i zákaz petard a srandiček toho druhu. Každopádně, co mě naopak zklamalo, je povolení kouření v hospodách a barech. V Čechách už se vám málokdy stane, že se po párty probudíte a smrdíte, jak kdybyste vylezli bůhví odkud, ale v Bratislavě se tomuhle asi nevyhnete, pokud nejdete do nějakého top baru, kde ale zaplatíte nesmyslné vstupné. A nesmyslné myslím vyšší než v Praze, jinak bych nad tím ani nevzdechla. Musím ale přiznat, že se daly najít i bary, kde se vstup neplatil a byli tam vážně milí lidé. Jako třeba karaoke bar někde centru, kde jsem za barem potkala kluka, co zrovna ten den přijel z Brna, u baru pak slovenskou modelku, sympatického muže, který nejdřív nevěděl, že jsem češka, takže slovensky rozumím, a mluvil na mě anglicky, 3 stejnojmenné kluky, kteří byli moc fajn a neuměli pít pálenku. Haha. Pár holek slovenek, co se přidaly k našemu stolu nebo moc fajn přítel barmanky, od kterého jsme dostali snacky k pivu, pivo na účet podniku a ještě koláč, který pekla jeho přítelkyně. Když to takhle vypisuju, zní to jako úplně nezáživný výlet, ale znáte to, vyprávění je vždycky suché a musí se celý večer prožít, aby vám to přišlo taky tak fajn, jako mně.
Každému ale můžu návštěvu Bratislavy doporučit. Pokud hledáte odpočinkové město, Bratislava je pro vás to pravé.
s láskou anna
Žádné komentáře:
Okomentovat