NEZASTAVITELNÝ DUBEN

Další měsíc letního semestru pomalu končí, zkouškové se blíží, nemám na nic čas a děje se toho tolik, že mám každodenně pocit, že nic nestíhám a můj život je rozjetý vlak, do kterého nestihnu naskočit. Zároveň se děje tolik pozitivních věcí, které mě dělají šťastnou. 



   Celý duben jakoby pro mě začal 5., kdy jsem začala konečně oficiálně pracovat v Costa Coffee a od té doby se jen vezu ve všech činnostech, které mi nedovolí se zastavit. Večer běžím z práce na oslavu narozenin mých vysokoškolských přátel, ve spěchu kupuji v obchodě dvě Kinder vajíčka, abych nepřišla s prázdnou, i přes to, že žádné dárky nechtěli. Po dvaceti minutách se dostávám přes Prahu do baru, vajíčka sklízejí obrovský úspěch, já mířím k baru, abych připila na zdraví oslavenců, ale narážím na dost zpomaleného a nepříjemného barmana, ale co po hodině zase mířím z baru ven, z tramvajové zastávky volám taťkovi, že za hodinu a půl snad dorazím do města a potřebovala bych vyzvednout. Ve 12 ulehám do postele s mírnou bolestí hlavy, ale natěšená na další den. Budík ohlašuje 7:00, stanu, rychle naházím věci na cvičení do tašky, uvařím kávu do termohrnku a už odjíždím na závody, které po roce zase lektoruji. Večer pak ulehám s myšlenkou, že další den mě čeká další cesta do Prahy, ovšem za příjemnou povinností a tou je táborová porada. První týden za mnou...
   Další týden byl rádoby klidnější od pondělí do čtvrtka "jen" škola a ve čtvrtek odpoledne také hurá domů. Večer jsem si zajela do fitka maličko upustit energii. A pátek plný povinností mohl začít... Vyzvednout taťku z práce, podepsat smlouvu na brigádu, zajet se podívat do autosalonu na nové auto, odvézt taťku zpět do práce, na náslech do školy, zajet do knihovny vrátit knížku a půjčit další k zápočtu, zajet na poštu, udělat zápočtový rozhovor, vyzvednout taťku z práce, vyzvednout mamku z práce, koupit si nový kufr a? KONEČNĚ mířím domů. V sobotu zpět do velkoměsta a volná neděle s večerním výletem na vyhlídku k letišti, očarovaná přistáváním a vzlétáním letadel.
  3. týden jen mezi školou, povinnostmi do školy a prací. A poslední 3 dny se konečně zastavuji, nadechuji a dokážu racionálně uvažovat, co musím zvládnout k zápočtům. Uvědomuji si, že se zase nezadržitelně blíží zkouškové, v tomhle měsíci odpracuji už jen dva dny a pak už budu mít volněji a snad zvládnu vše k zápočtům. Na druhou stranu si zase uvědomuji iraciálnost dění mého osobního života, kdy se snažím odprostit od minulosti a vlastně si minulost neustále vtahuji do života sama zpět. Myslím, že jsem tak trochu masochista. Haha. 

s láskou anna