OHLÉDNUTÍ ZA ZÁŘÍM 2017

Pocit, kdy si před dvěma měsíci rozepíšete článek, ale nestíháte ho vydat... 
Tak to uděláte prostě teď... 

   26. září probíhala v nejstarší části UK UNIVERSITAS CAROLINA imatrikulace mimo jiné i pro náš obor, tedy Učitelství 1. stupně ZŠ. Ve zkratce imatrikulace je ceremoniál, kdy student slibuje, že bude plnit studijní povinnosti při respektování morálního závazku vůči škole, jejímu řádu a rozhodnutí akademických funkcionářů. A je tzv. imatrikulován, tedy zapsán do fakultní matriky.

   27. září nám následovalo stěhování na kolej. Samozřejmě jsem si celý den říkala, že mám času dost a všechno stihnu zabalit během hodiny, nestihla jsem to. Musela jsem si zajet do drogerie ještě pro pár potřebností a nakonec se z toho vyklubalo půl hodinové zpoždění v odjezdu. K mému neštěstí jsme ještě v Praze chytli kolonu a na kolej jsem to stihla jen tak tak. Moje spolubydlící samozřejmě přijela na čas, takže už v autě jsem věděla, jak vypadá náš pokoj a co čekat. I tak jsem se zhrozila po prvních minutách v našem pokoji, myslela jsem, že po 4 letech na internátě jsem byla připravená na všechno, ale i přesto tohle byla tvrdá rána po 4 měsících "luxusu" mého pokojíčku doma. Na jedné straně pokoje máme skříň a dlouhý stůl na jehož konci je lednice a na druhé straně dvě postele a skříňka. Uprostřed pokoje máme asi metrovou chodbičku na jejímž konci se dostanete k oknům, ta jsou alespoň plastová a neprofukují. A dalším plusem oproti internátu je, že nám funguje topení už teď v září. 

   Musím uznat, že když jsem tu seděla po týdnu, nebylo to nejhorší, máme tu už navezené své věci a začínala jsem si tu zvykat. Ale nejtěžší nebude zvyknout si na kolej ve smyslu bydlení, nejtěžší bude zvyknout si tu na lidi... Řekne se snadno zvyknout si na lidi, ale špatně se zvyká člověku, který má doma vlastní pokoj a 4 roky žil na internátě, kde bydlelo 20 holek, se kterými jsem navíc chodila i do třídy, takže jsme se znaly relativně důvěrně. Teď tu pro změnu česky mluví menšina, holek je tu také poměrně málo a na patře s námi bydlí třeba černoši... 

s láskou anna