POSLEDNÍ DNY PŘED

Tak přesně za 2 dny budu sedět na koleji a "splácávat" článek o prvních dojmech, o stěhování a o začátku další životní kapitoly s názvem Vysoká. Každopádně ještě nechci přemýšlet nad tím, co bude na koleji, před kterou mě každý straší, teď mám před sebou ještě 2 dny, kdy se můžu těšit z tepla domova a lásky rodičů, kdy budu mít pocit, že sem stále patřím, protože nevím proč, ale mám pocit, že až odejdu do Prahy na vysokou a na kolej, tohle místo bude už domovem jen mého dětství a domov mého současného bytí bude kdesi na cestách...

   Někde mezi Prahou a tímhle místem, tam budu patřit. Mám pocit, že vysoká je něco úplně jiného oproti střední, na střední jsme byli ještě "děti". Budu jako ptáče, co vyletělo z hnízda, ale nikam nepatří, protože je natolik staré, aby si pořídilo vlastní domov a vlastní rodinu. Protože jeho rodiče už svou práci odvedli a ušli velký kus cesty životem, vystudovali, našli si práci, založili rodinu a vychovali děti, vytvořili domov a teď je načase, aby tuhle vestu ušly i jejich děti.
   Ani mi nevadí pocit, že to musím udělat a "odejít", straší mě spíše pocit, že budu na vše sama, že nemám druhé ptáče, které mi ukáže, že při mě stojí a že to zvládneme. Ptáče, spřízněnou duši, partnera... Ale na všechno je času dost, na tohle filozofování i na to druhé ptáče, ještě mi ani není -cet a už bych chtěla budovat rodinu? Nenene, času dost, musím se zaměřit na blízkou budoucnost a současnost, což je vysoká. Takže zatnou zuby a zvládnout to "sama".
   A teď z pozitivnejší kapsy... sedím zase ve své oblíbené kavárně, už tedy naposledy na hodně dlouhou dobu, ale je mi dobře, za oknem nastává podzim a já se těším ze své kávy a z myšlenek na zítřejší imatrikulaci na UK, nevím proč, ale zbožňuji tyhle "oficiální" akce. Šaty jsem si koupila už minulý týden, černé krajkové s délkou nad kolena, vezmu si k nim černé lodičky. Po imatrikulaci máme v plánu zajít na kávu a seznámit se v ročníku. No a 14 dní na to nám začne škola, na tu se také překvapivě těším... Teď je vlastně tolik věcí, na které se těším - na bydlení v Praze, na školu, na první piknik s mou spolubydlící, na zimu, na advent, na sváteční náladu, na Vánoce. (Těším se na všechno, až je to pro mě podivné a určitě na mě někde za rohem zase čeká melancholická nálada.)
   Takže já se loučím, za zvuků swingu, který často v "mé" kavárně slýchám, vyrážím do podzimního dne čerpat energii na vysokou.

s láskou anna