PŘIJÍMAČKY NA VYSOKOU 2017

   Je to zvláštní pocit... mám za sebou úspěšně maturitu, dnes už mám za sebou i přijímačky na vysokou a jen čekám na výsledky a ptám se, do jakého města mě to nyní zavede a kde začnu další kapitolu života? Plzeň? Praha? Nebo budu tvrdnout v rodné Příbrami? 

Kdo ví... 

    První přijímačky jsem dělala do Plzně. Výjimečně jsem dorazila na čas a měla vše připravené i to, co jsem nemusela. Písemná zkouška trvala 30 minut a po uplynutí téhle doby jsem si říkala, že se dostanu brzy domů... Ale přece jen s malou nadějí jsem čekala na výsledky, které měli oznámit o hodinu později. Tuhle hodinku jsem strávila v milé společnosti svých spolužaček nad hrnkem kávy a koláčem, což nám mělo vynahradit snídani, kterou ani jedna z nás neměla. Ručička na hodinkách skočila na 11 hodin a my už stály připravené před třídou, kde nám měli vyvěsit výsledky. O půl hodiny později jsem na výsledkovém listě našla své studijní číslo a to znamenalo postup do dalšího kola. Hned jsem tedy volala taťkovi, že jdu dál a další kolo mám za 3 hodiny. Taťka mě vyzvedl u fakulty a vyrazili jsme na procházku po Plzni spojenou s pěkně nezdravým obědem, ale co? Slavila jsem částečný úspěch. O 3 hodiny později jsem se už tlačila do třídy s dalšími 20 lidmi na ústní část přijímací zkoušky... Co si budem, o hodinu a půl později jsem odešla z učebny absolutně zdrcená.

   Druhé přijímačky jsem dělala na Karlovu univerzitu. A tady už se mi podařilo dorazit 5 minut před zkouškou, zpocená, protože jsem od metra běžela na podpatcích. 10 minutové zdržení při zapisování těch, co dorazili na zkoušku se mi celkem hodilo, alespoň jsem se vydýchala a přečetla si uklidňující zprávy od kamarádů, že to dopadne dobře. Usedla jsem do lavice a čekala na pokyny. 28 minut uplynulo jako nic, položit propisky a čekat, než na nás přijde řada a budeme moci odevzdat záznamový arch... A za půl hodiny jsem se dostala přes Prahu a už jsem seděla v autobuse domů. Doma jsem děkovala, že tenhle den už končí a s úlevou jsem si zula podpatky a začala ošetřovat puchýře a bolístky.

   Teď už mi nezbývá nic jiného než čekat na výsledky, chodit na brigádu, zapomínat na takové malichernosti jako je rozchod a užívat si přicházející léto.

   Rada na závěr? Nevěřte učitelům na střední to, co říkají o vysoké, dokud to nezažijete, nějaké vyprávění je zbytečné. A další... Pozorně si čtěte, kdy a kam, popřípadě s čím, se máte dostavit.

S láskou anna